úterý, 06 srpen 2013 18:54

Cestopis 2013

  Dnes je pátek 12.7.2013 odpoledne 14:30h a já jdu z práce rovnou do garáže pro našeho nabaleného Stroma, abychom ušetřili co nejvíce času, ale co nám začátek naši dovolené a dlouhé cesty ruší, je počasí, cely týden bylo krásné, ale zrovna v dnešní den, v den našeho odjezdu prší, než jsem dojel k našemu bytu, tak jsem byl do kůže, ale co, takovou dovolenou nám to přeci nepokazí. Jsem doma bezmála 30min a přijíždí i Anita z práce, dobalujeme poslední věci, ještě přeparkováváme auto před naší dovolenou, pomalu se oblékáme a v 16:30h vyrážíme z bytu, musíme co nejdříve, než kvůli Rallye Bohemia uzavřou většinu města a pak by byl problém se odtud dostat, cestou se u Olympie vyhýbáme první koloně a Boleslavské zacpě. Pokračujeme dál, cesta ubíhá, svítí nám krásně sluníčko, ale aby to nebylo tak krásné, tak v Jičíně nás překvapila super rychlá dešťová přeháňka, no co sice jsme mokří, ale pokračujeme dál, cestou musíme uschnout. Před Litomyšlí se pro jistotu oblékáme do nepromoku. V Litomyšli jsme se dostali opět do dopravní zácpy. Cesta nám ubíhala krásně, sem tam mírná dešťová přeháňka, v Prostřední Bečvě jsme natankovali a pokračovali, nejhorší část cesty byla přes hranice, kdy nám pršelo, byla tma a cesta kopcem byla nepříjemná. Ve 23h přijíždíme do Žiliny k Mirkovi a Andrejce.

  Druhý den v sobotu 13.7.2013 vstáváme v 6h ráno, Míra nám udělal k snídani skvělou vaječnou smaženici s hříbky, po snídani se oblékáme a vyrážíme na naši nejdelší cestu cca 750km do Rumunského města Sighisoara. Cestou se ještě zastavujeme u Anitiných rodičů v Martině, kteří nás ještě dovybavili moravskými koláči, které pečou a prodávají, počasí je nádherné, cca po 30min vyrážíme, dal směrem na Bánskou Bystrici, na poslední čerpací stanici na Slovensku tankujeme ještě za Eura. Po přestávce vyrážíme dal, přes Maďarsko jedeme bez pauzy až na Maďarsko-Rumunské hranice u města Oradea, cesta nám ubíhala úplně suprově, na Rumunské straně měníme peníze a chceme vyrazit dal, ale ejhle, po zapnuti klíčku zapalovaní vše zhasne, nejde žádná kontrolka, proste nic, tak vytahujeme nářadí a rozebíráme, co se dá, ale na nic nepřicházíme, vše vypadá v pořádku, procházíme pojistky, u pojistky světel to začalo zdánlivě fungovat, tak jsem odcvakl vodiče k přídavným světlům v domnění, že je chyba v nich, nebyla, byla to jen shoda náhod, po marném 3 hodinovém pátraní po problému a rozebraní celého předku Stroma volám kamarádovi Matesovi (mechanikovi V-Stromů) do Čech, který mi říká, ze je špatné startovací relé, že zůstalo sepnuté a zkratuje elektroniku celého motocyklu, tak s tím nic nezmůžu, volám tedy asistenční službu, kde nám zajišťují odtah motocyklu a ubytovaní ve městě Oradea v Rumunsku, po chvilce nám volají z dispečinku mezinárodni asistenční služby z Bukurešti, nejdříve Rumunsky, pak Anglicky, nakonec jsme se s nimi domluvili Německy, řekli nám, že cca do 45min pro nás přijedou. Tak jsme začali rychle Stroma kompletovat, po příjezdu odtahovky zjišťujeme, že nemluví Německy, jen Rumunsky a trochu Anglicky, při nakládání Stroma se dozvídám, že ještě nikdy nevezli motorku, tak jim prakticky zkratkovitě říkám, co mají dělat. Stroma nám nakonec odvezli a uložili v garáži odtahovky, která se nachází někde v nějakém komplexu různých firem, no vypadlo to tam hrozně, spousta vraků aut. To vše, jen kvůli tomu, že je sobota a servisy otevírají až v pondělí, proto musíme čekat. Jsme na hotelu Impero, který je hned vedle ZOO.

Třetí den v neděli 14.7.2013 si procházíme celé krásné historické a univerzitní město s myšlenkou, ve které doufáme, že našeho Stroma ještě uvidíme, bracha Zbynďa nám zjistil, že ve městě je servis na Suzuki, tak se jdeme podívat, kde to je, dle mapy nám vychází, že je to cca 1km od našeho hotelu, jakmile přicházíme do míst, kde by se to mělo nacházet, ptáme se kolemjdoucích samozřejmě základní angličtinou, protože německy tady nikdo nemluví, ale ti nevědí, po zeptání se třetích lidi, si všimnou, že je v SMSce uveden telefon, hned tam volají a zjišťuji, že se firma nachází úplně jinde a cca 4km od nás, to je pro nás pěšky už ale daleko, to bychom asi neušli. Moc nás to překvapilo, jak se nám všichni ochotně snaží pomoci. Došli jsme si alespoň něco nakoupit do Carefouru, ten byl kousek od nás (asi 1km). Cestou zpět jsme objevili zkratku a zjistili, že hotel leží cca 2km od obchodního centra, kde jsme právě byli a sem šli přes město cca 5km trasou, po příchodu do hotelu si dáváme místní Rumunské pivko, vypisujeme slovíčka na ranní komunikaci v angličtině a na pokoji i večeříme, ve 22h jdeme spát.

  Čtvrtý den v pondělí 15.7.2013 ráno vstáváme v 7h, já píšu cestopis a pomalu se chystáme na snídani, v 9h máme volat do odtahovky co a jak. Po zavolání asistenční služby v Oradea nám říkají, že právě jedou do servisu, tím ovšem myslí tu dílnu, kam jsme Stroma dovezli v sobotu navečer, tam dokonce Stroma i opravuji, protože v celém Oradea není nakonec žádný servis na motocykly. Je 11h a majitel servisu a asistenční služby nás vyzvedává v hotelu a jedeme s nim shánět startovací relé po celém městě, cestou nám říká, že ho nemůže sehnat po celém Rumunsku, že už volal 17 dealerům Suzuki v Rumunsku a nikde ho nemají, tak zkouší různé male dílny, už to vypadá marně, že budeme pokračovat dál, přitom volá na centrálu Asistenční služby do Bukurešti, kde se nám snaží zařídit transport do Maďarska do Debrecenu, mezitím se ozývá mechanik z dílny, že máme vybitou baterii a že se mu ji nedaří nabit, no myšlenky máme smíšené. Po přijetí zpět do dílny zjišťujeme, že informace od Matesa nebyla správná, po připojeni autobaterie vše funguje, tudíž relé je v pořádku a zjišťujeme, že nám umřela baterie, jedeme tedy zpět do města shánět baterii, zastavujeme v jednom a jediném motoshopu v Oradea, kde bohužel náš typ baterie nemají, ale že do 30min ji seženou, tak jedeme ještě do hotelu sbalit věci a zaplatit jednu noc, kterou nám pojišťovna už nehradila, po uvolnění pokoje nás opět veze Dan do motoshopu pro baterii. Poté jedeme taxíkem do dílny, kde vybalujeme novou baterii, všichni na ni koukají, co to je, ještě neviděli gelovku, po 40min už Strom vrčí a my po poděkování a rozloučení se všemi odjíždíme na Stromoví k hotelu Impero, kde zase vše navěšujeme, oblékáme se a vyrážíme do původně plánovaného města Sighisoara, rodného města Vlada Drákuly. Zde se na jednu noc ubytováváme v penzionu Aquarilis. Večer jdeme do města na večeři, přicházíme do jedné krásné malé restaurace, ale mají bohužel plno, už jsme na odchodu a tu hned přiběhne majitel, který hned udělá místo a nevíme odkud, ale hned nám donesli stůl a dvě židle, dali jsme si opět Rumunské pivko a zapečené těstoviny, bylo to výborné. Po večeři vyrážíme ještě na noční prohlídku historické části města Sighisoara. Vše je krásné nasvícené, procházíme si cely zámek, jdeme se podívat i ke křesťanskému kostelu, který se nachází na nejvýše umístěném místě celého komplexu, jde se k němu po starých cca 100m dlouhých dřevěných schodech, okolí kostela je krásné. Když jsme byli v zadní části zahrad u kostela, tak nám tam zhasli veškerá osvětlení a tak jsme museli ke schodišti jít pouze pomocí světla z mobilu.

  Pátý den v úterý 16.7.2013 ráno, kolem 8h jdeme na zámek znovu, ale za denního světla, po prohlídce se vracíme zpět na ubytko, před odjezdem si dáváme ještě kávičku a cca kolem 11h vyrážíme směr na Bahenní sopky u obce Berca, ještě před odjezdem nás zastihla milá slečna, která byla také ubytovaná v penzionu a ptala se odkud jsme a kam máme namířeno, když jsme ji řekli, že na sopky a do Bukurešti, tak nám hned říkala, ať si dáme v Bukurešti na vše pozor, že se tam hodně krade i po kempech, ať se tomu raději vyhneme. Cesta k sopkám ubíhá pěkně, stále sledujeme nebe, protože to stále vypadá, že bude pršet a my budeme muset opět do nepromoku, ale naštěstí nám to vyšlo a při příjezdu k sopkám, začíná být zase pěkný pařák. Sopky od mé poslední návštěvy v roce 2007 se zase trochu změnily, jsou vetší, je jich více a dnes to je o mnoho lepší než před lety. Před odjezdem se s Anitou domlouváme, že po doporučeni známe z Sighisoary se Bukurešti vyhneme a pojedeme přímo do Bulharska do Varny, dohoníme tak náš skluz ze začátku dovolené. Cesta ale neubíhala, jak jsme si mysleli, bylo hrozné vedro, proto jsme hledali cestou ještě před hranicemi nějaké ubytování, ale na nic kloudného jsme nenarazili, jen na jeden kemp, kde nikdo nebyl a do druhého nás vedl nějaký místní kluk, to jsme si ale raději rozmysleli, protože tam bychom Stroma asi utopili v bahně. Nakonec kolem 22h přejíždíme hranice do Bulharska, kde cca po 20km nacházíme cestu do polí a zde i ideální místo k přenocování, spalo se dobře, až na ty protivné komáry, na které ani repelenty nepomáhaly.

  Šestý den ve středu 17.7.2013 ráno vstáváme kolem 7h, rychle balíme, posnídáme par Mirabelek, pod kterými jsme spali a jedeme do kempu do Varny, cestou ale projíždíme městy bez lidí se spoustou opuštěných míst, které v nás vyvolávají hodně smíšené pocity a tak se cestou rozhodujeme, že tady nebudeme a jedeme raději rovnou do Řecka do kempu Alexandros ve městě Nea Karvali. Cesta ubíhá skvěle, TomTom nás krásně vede, ale čeho jsme si nevšimli a s čím nepočítali, se objevujeme na hranicích, ale ne s Řeckem, nýbrž s Tureckem. Čekáme tu asi 45min, je hrozné dusno, motku zapisují do Turecké registrace a pak pokračujeme dál, raději nikde nezastavujeme, na Turecko jsme nebyli připraveni, projíždíme různá města i přes město Edirne, je tu živo oproti Bulharsku, spousta motek, různých obchůdků, paláců, je tu krásně, po příjezdu na hranice s Řeckem zjišťujeme, že jsou před námi dva cestovatelé z Ruska, které jsme potkávali na dálnici v Rumunsku a Bulharsku a že je hranice uzavřená a v rekonstrukci. Po chvilce vysvětlování, kam máme jet, nám nakonec hranici otevírají, všude stojí vojáci se samopaly. Anita vyřizuje doklady, aby nás pustili, naštěstí máme vše v pořádku, Ruští kolegové takové štěstí bohužel nemají, mají problémy s doklady od jednoho auta (BMW X5 a Volvo XC60). Po přejezdu hranic hned musíme namazat řetěz, už Tureckem se ozýval. Po namazaní řetězu si říkáme," hurá jsme v Řecku". Po chvíli cestování po Řeckých silnicích usuzujeme, že zde jsou zatím nejhorší silnice a značení na naší trase, nebýt TomToma, tak by to tu bylo mnohem těžší. Země je zajímavější nežli Bulharsko, ale i tak nic moc, přijíždíme do kempu Alexandros, kde je úplně mrtvo, nikde nikdo. Po chvíli zde nacházíme v restauraci majitelku kempu a po sdělení aktuálních cen zjišťujeme, že nežli spát ve stanu, je pro nás lepší a jen o 2EUR dražší chatka. Po ubytování se jdeme hned vykoupat do moře, je to tu perfektní, celá pláž jen pro nás, nikde ani živáčka, prostě paráda. Večer jdeme ještě na místní Řecké pivko do místního baru na pláži, ale chuť nás při placení přešla, za dvě pivka 0,33ml 6EUR.

  Sedmý den ve čtvrtek 18.7.2013 vyrážíme do obchodu si něco nakoupit, zde zjišťujeme, že 1 pivo, které jsme pili večer stojí v obchodě 1,7EUR. Po návratu do kempu jsme až do odpoledne na plazi u moře, je tu krásně, voda jako kafíčko, sluníčko pěkně peče i nás pěkně připeklo, od té doby si na něj dáváme velký pozor. Večer vše balíme, abychom mohli ráno opět co nejdříve vyrazit.

  Osmý den v pátek 19.7.2013 ráno v 7h vyrážíme. Cestou při tankovaní na jedné čerpací stanici potkáváme dva motorkáře z Irska jedoucích na nějakých dvoutaktech, zjišťujeme, že jsou už měsíc na cestě a že mají právě namířeno do Italie, tudíž jedou naším směrem na Makedonii, než natankujeme, tak odjíždí a za cca 40km v kopcích kluky předjíždíme a říkáme si, že jim tu cestu moc nezávidíme, všichni kolem nich jezdi cca 130km/h rychlosti a oni jedou sotva 50km/h. Do Makedonie se těšíme, známý nám říkal, že tam byl před lety a že tam mají úplně skvělé silnice, prostě, že tam je vše perfektní, hmm, to ovsem nevíme kde byl, protože zjišťujeme, že mají asi nejhorší silnice v celé Evropě, kam se hrabe Řecko a Bulharsko, jsou úseky kde je max. povolena rychlost 100km/h, ale my jsme rádi, ze jedeme 30km/h, navíc všude je spina, odpadky, nedostavěné nebo zbořené domy a tak, naštěstí přijíždíme k Ochridskému jezeru, kam na kupodivu správně vede stále TomTom, přijíždíme na křižovatku ke kempu Rino ve městě Kalishta, ale jelikož máme šílený hlad a Anita si všimla billboardu na nějakou rybí restauraci, tak jedeme hned tam, je to v maličké vesničce, kde silnice končí, zde zjišťujeme, že je možnost se i levně ubytovat, tak zde nakonec zůstáváme, po obědě se jdeme ubytovat, dostali jsme pokoj s výhledem na jezero, je tu krásně a levně. Odpoledne se ještě jedeme vykoupat do jezera. Večer jdeme na večeři, po zaplaceni všeho k nám přichází majitel restaurace a hotelu oznámit, že vyjede autem z garáže a ať si tam dáme Stroma, že bude v noci pršet a že bude mít lepší spaní, nežli kdyby stal venku, je to od něj moc milé.

  Devátý den v sobotu 20.7.2013 ráno odjíždíme v 8h, míříme rovnou na hranici s Albánií, pro nás dle informací od ostatních nejhorší zemí na naší dovolené, hranici přejíždíme cca po 30min a nestačíme se divit vlastním očím, nádherná příroda, suprové silnice, všude se buduji hotely, domy, firmy, nejoblíbenější auto je zde Mercedes Benz, nepotkáváme žádné staré vozy, jen ty nejnovější. Pokračujeme opět podle TomToma, který zde ale nemá moc dobré pokryti, proto přejíždíme asi přes nejvyšší horu v Albánii (Grossglockner se proti tomu může jít schovat), je to super zážitek, cestou zachraňujeme suchozemskou želvu, která leží na silnici na zádech a ne a ne se obrátit zpět, pokračujeme dal, potkáváme místní paní s oslíkem, paní na nás něco mele Albánsky, ale nerozumíme ani slovo, po chvilce se paní ptá jestli nejsme Amerikana, říkáme ze jsme z Čech a pokračujeme dál, ale co jsme necekali, tak stoupaní stále nekonči, je tu krásně, všude voní bylinky a na úplném vršku nacházíme čerpací stanici. Po sjeti z hor se blížíme k městu Elbasan, zde je spousta luxusních domů s vlastními bazény, nacházíme zde i Americkou ambasádu, z toho zřejmě měla babka to „Amerikana", pokračujeme po tříproudé dálnici , která končí uprostřed města Tiran staveništěm, kterým projíždíme a vjíždíme do uliček plných lidí, obchůdků a aut, je to nádherné honosné město, na kruhových objezdech mají přednost všichni zprava, kruhové objezdy mají 3-4 pruhy, policie zde jezdí na motocyklech a to hlavně na Suzuki V-Strom 650, nejhorší je, že zde každý jezdi jak chce, v protisměru, pomalu, rychle, bez blinkru a hlavně stále troubí. Po příjezdu do města Shkoder zjišťujeme, že jsme trochu s TomTomem zakufrovali, že to tu vůbec nezná, nasazujeme tedy do akce mobil SonyEricsson s Navigonem, tomu se bohužel také moc nedaří, tak nás zachraňuje klasická papírová mapa a komunikace s místní cca 12letou holčinou, která s námi komunikuje plynulou angličtinou, než odjíždíme, tak se ptá, odkud jsme, když říkáme z CZ, tak holčina odpoví, „Oh. O my God". Na hranicích s Černou Horou je pěkná fronta, ve které nás po chvíli začnou obcházet malé děti, které žebrají ne věci, jídlo, ale rovnou peníze. Po chvilce k nám přichází nějaký Albánec a posílá nás dopředu, prakticky na začátek kolony, auta nás pouštějí, ale i tak zde v nesnesitelném vedru trávíme cca 45min, po přejezdu hranic zastavujeme a znovu nastavujeme Navigon, který nás už zdárně dovedl do cíle, do kempu Oliva. Kemp je bohužel úplně plny a tak majitelka volá nějaké známé, která má apartmány, zde se nakonec i ubytováváme za 30€ na noc. Ubytováváme se a po zabydleni vyrážíme doplnit benzin do Stroma, který má k dnešnímu dni na naší trase na tachometru 3332km najeto, cestou navštěvujeme i obchod. Po příjezdu zjišťujeme, že se za námi ze Žiliny vydává Mira s Andrejkou autem a že zbytek dovolené stráví s námi, proto jim připravuji nejvhodnější trasu, kterou Mírovi posílám SMSkou.

  Desátý den v neděli 21.7.2013 vstáváme kolem 8h, krásně se nám spalo, hned koukáme na mobil a zjišťujeme, ze Mirek s Andrejkou jsou už v Bosně a Hercegovině a zbývá jim k nám cca 520km, my jsme si hlavně díky tomu naplánovali výlet po okolí, tak abychom jim mohli jet naproti. Jedeme jim naproti přes pohoří u Skadarského jezera, jsou zde krásně klikaté silničky, sice trochu úzké, sem tam rozbité, ale je to pěkné, krásné hory a krásné panoramata se Skadarským jezerem, po optání se místních zjišťujeme, že tu je i malá pláž za 3EUR na osobu, kde se můžeme vykoupat v jezeru, běžně je toto jezero na koupání bohužel nepřístupné, prudké skály a bujná vegetace. Na pláži na Mirka s Andrejkou čekáme cca 2h, je to příjemné koupání v sladké vodě. S Mirkem a Andrejkou setkáváme na parkovišti u Skadarského jezera a odtud s nimi jedeme na ubytko, hned se převlékáme a hurá všichni dohromady do moře, je to úplně skvělé, nádherně čistá voda, trochu horší vstup do vody, jsou tu velké s malými kameny, ale voda úžasná, krásně osvěžující, kam se hrabe Řecko, kde jsme byli.

  Jedenáctý den v pondělí 22.7.2013 jsme se celý den koupali a odpočívali, měli jsme lehátka se slunečníkem pro jednoho na celý den za 3EUR, bylo to úžasné.

  Dvanáctý den v úterý 23.7.2013 vyrážíme na společný výlet, jedeme autem tunelem na Podgoricu, před ní odbočujeme na úzkou silničku na město Cetinje, silnička je úzká, ale pěkná a úplně nejkrásnější jsou ty hory a ty panoramata, je tu nádherně, člověk by mohl stále jen fotit, je to krása, něco nevídaného, další zajímavostí je oblast z války, všude kam se člověk podívá vidí bunkr, měli perfektně ohlídanou jedinou příjezdovou cestu směrem od Kotoru, procházíme některé z bunkrů a je to opravdu něco, nicméně si uvědomujeme, co se tu za války dělo a tak na nás trochu padá i smutek, pokračujeme dál do Kotoru, cesta je nádherná, super silnice, spousta zatáček, největší zážitek je sjíždět Boku Kotorskou z vrchu odkud je nádherně vidět cely Kotor, Kotorský zaliv, Tivat a Tivatské letiště, v Kotoru navštěvujeme opevněné město, kde si dáváme i k obědu čerstvé mořské ryby. Po prohlídce města jedeme zpět na ubytovaní přes nádherné pobřeží Budvy do Baru, kde jsme měli ještě naplánovanou návštěvu městečka Stari Bar, ale už je bohužel hodně hodin a nestihli bychom to. Po příjezdu večeříme a balíme věci, abychom mohli ráno co nejdříve vyrazit.

  Třináctý den ve středu 24.7.2013 vstáváme kolem 7h, snídáme a dobalujeme poslední věci, kolem 9h vyrážíme směrem na Bar, Podgoricu, Mojkovač údolím řeky Tary, přes vodácký a raftařský ráj na řece Taře do Žabljaku, zde se jdeme podívat na Černé jezero, poté pokračujeme do pohoří a národního parku Durmitor, cely Durmitor projíždíme cca 40km/h rychlosti, je to něco nepochopitelného, že je na světě něco tak krásného a zajímavého, něco, co nejde popsat, to musí člověk prostě vidět. Po projetí celého Durmitoru přichází trochu horší silnice, ale pro změnu krásné louky, nádherně provoněné bylinkami. Při sjíždění z Durmitoru je krásně vidět přehrada řeky Tara, je pěkně tyrkysově zbarvena v každé zatáčce je vysekán do skály tunel, je to úžasné, řekli jsme si, že celá Černa Hora je pro nás mnohem hezčí a zajímavější nežli celé Alpy a Rakousko. Po sjetí z Durmitoru pokračujeme dál na hranice Bosny a Hercegoviny, které moc evropsky nevypadají, při projetí z pásma Montenegra přijíždíme k cca 100m dlouhému dřevěnému mostu, po přejetí mostu přes řeku nás ještě čeká vstup do Bosny a Hercegoviny, který je celkem v pohodě, jediné, co nás zarazilo, že po projetí hranic je zde cedule, vítejte v Srbsku, tím nám vznikla otázka, jsme tedy v Srbsku nebo v Bosně a Hercegovině? Dle mapy jsme byli v Bosně a tak jsme v klidu pokračovali dál. Zde je příroda jako u nás. Silnice jsou ale nejhorší, chvilkami široké a úzké, chvilku krásný asfalt, který střídá pouze štěrk, různě vyfrézovaná silnice, takže pro motorkáře obtížná a únavná cesta, po 20km od hranic přijíždíme do pěkného vodáckého kempu u řeky Driny, stavíme konečně naše stany. Večer jdeme ještě do hospůdky v kempu, zde zapíjíme první kempování Andrejky ve stanu, dáváme si bosenské pivo Nectar a rakiji od majitele kempu.

  Čtrnáctý den ve čtvrtek 25.7.2013 ráno opět vše balíme a ještě před odjezdem se jdeme vykoupat do ledové Driny, je to tak skvělé, jako když člověk vyjde ze sauny a ochladí se v ledové vodě, má to úplně stejný efekt. Je 9h a my vyrážíme přes celou Bosnu a Hercegovinu, cesta moc neubývá, je dusno a díky nejhorším silnicím na celé naší trase mě a Anitu už silně začíná bolet zadek. Přijíždíme do Sarajeva, kde se ocitáme v šílené koloně, dlouho zde čekáme, je to nekonečné, to vedro. Širocí jsme skoro jak auto, tak se ani proplést mezi NIMI nemůžeme, další čekání absolvujeme pak i na hranicích. Zde je opět cedule, že se s vámi loučí Srbsko. Bosnu nejvíce přirovnáváme k Bulharsku, tomu je tato země nejvíce podobná. Přejíždíme kousek Chorvatska (cca 90km) do Maďarska do města Harkány. Kolem 19h přijíždíme do Harkán do Thermál kempu, kde si stavíme stany a naše tábořiště. Natahujeme mezi stromy šňůry na prádlo a zpocené hned sušíme.

  Patnáctý den v pátek 26.7.2013 se probouzíme kolem 8h, snídáme a vyrážíme na nakup a obhlídku města, zjišťujeme, kde je vstup do místních termálních lázní, cena vychází na 200Kc na cely den, na tržnici kupujeme čerstvé ovoce a zeleninu, v místním hypermarketu Spar zbytek, kupujeme i grilovací uhlí a grily na jedno použití, v kempu jsou totiž založena ohniště, po nákupu vyrážíme do termálu, kde je skvěle, zatím nejpříjemnější a nejlevnější termály. Po návratu z termálů, s Mirkem připravujeme vše na oheň, posbírali jsme po kempu popadané větve, kterými jsme oheň založili. Čekáme, než se dřevo dostatečně rozhoří, abychom mohli rozehřát i uhlí. Mezitím Míra zjišťuje, že zapomněl doma v Žilině doklady od starého auta, které potřebuje nechat v Mladé Boleslavi přepsat na nového majitele, proto hned zapínám navigaci a plánuji novou trasu z Harkán do Žiliny, přes Martin, abychom mohli pozdravit rodiče Anity. Večer po úžasné večeři vše balíme, abychom mohli ráno nejdéle do 8h vyrazit.

  Šestnáctý den v sobotu 27.7.2013 vstáváme kolem 6:30h, čeká nás totiž 615km cesta okolo Balatonu mimo Maďarské dálnice pres Martin (SK) do Žiliny (SK), kde opět přespíme u Mirka a Andrejky. Čím více se blížíme k domovu je větší vedro nežli u moře a tím je pro nás cesta mnohem únavnější. Z harkán jedeme přes Pécs, Kaposvár, Keszthely, Tihány do města Balatonfüred na oběd, do pro mě s Anitou už známé a oblíbené restaurace, hned po příjezdu nás vítá majitel restaurace a oznamuje nám, že je také motorkář a že jako motorkáři máme na celou útratu 10% slevu, to pro nás bylo milé, potřebovali jsme utratit poslední forinty a díky slevě nám to přesně vyšlo. Maďarsko-Slovenskými hranicemi projíždíme v pohodě a pokračujeme z Komárna po dálnici na Bánskou Bystrici a odtud do Martina, cestou se snažíme sehnat sprej na namazání řetězu, ale marně, nikde ho nemají, hold budeme ho shánět zítra cestou domů. Do Žiliny přijíždíme kolem 21h.

  Sedmnáctý den v neděli 28.7.2013 vstáváme kolem 7h, snídáme, já nabaluji Stroma a připevňuji navigaci, přitom pro jistotu dolévám olej do motoru a kolem 9h vyrážíme ze Žiliny po dálnici do Bytčy, odtud do Čech, cestou se zastavujeme skoro na každé čerpací stanici a sháníme sprej na řetěz, ale marně, je to smutné, v zemích, kde je spousta motorek, je to nesehnatelné zboží, všude na východě, v Rumunsku, Řecku, Makedonii, Albánii, Černé Hoře a Bosně, ho mají na kdejaké čerpací stanici k dostání sice max 2-3ks, ale mají, zde jsme ho za celou cestu nesehnali. Je 14:30h a my přijíždíme domů do Mladé Boleslavi k našemu bytu, rychle vše vybalujeme, Stroma s kufry odvážíme do garáže, jedeme ještě nakoupit a domů vše připravit, na 18h totiž přijíždí Mirek s Andrejkou a jsou u nás do pondělka, kdy po vyřízení dokladů, od jejich starého auta odjíždí zpět do Žiliny.

Závěrem celé naší dovolené musím konstatovat, že jsme celou trasu, jeli podle našeho původního plánu, ze kterého jsme díky opravě Stroma získali dvoudenní ztrátu a tím si odpustili, díky doporučení známé v Sighisoaře přespání v Bukurešti a pak v Bulharsku, hlavně díky stavu země ve vnitrozemí pláže Zlatých písků a delfinárium ve Varně, tím jsme do Řecka přijeli přesně dle našeho původního plánu.

Na dovolené jsme strávili celkem 17 dní, poznali jsme 11 zemí a celkem ujeli 5300km na našem motocyklu Suzuki V-Strom 650 a cca 200km výletu autem Peugeot Partner Tepee s Mirkem a Andrejkou.

Finančně nás tato dovolená stála o něco málo více, nežli bylo plánováno a to hlavně díky opravě našeho Stroma, což komplet vyšlo na 200EUR a pak i ta skutečnost, že jsme vždy narazili na pěkné ubytování a stan stavěli až v Bosně a Hercegovině, celkem nás to vyšlo zhruba na 23.000Kč i s již zmíněnou opravou.

Přečteno 2018 krát